O nás

Vždy jsem měla velmi blízko k přírodě, zvířatům... mít svého psa byl od malička můj sen. Nejdřív byla členkou naší domácnosti kříženka brakýře Betynka, kterou jsme si domů donesli už asi jako jednoroční. Když k nám přišla, byla to milá, přítulná fenečka, která byla vděčná za každé pohlazení a cokoli k jídlu. Po určitém čase se z ní stala velice dobrá hlídačka a náš věrný společník. Měla asi strach, že by se mohla vrátit tam, odkud jsme si ji dovezli a tak uznávala jen členy naší smečky. Po její smrti jsme si pořídili kříženku kokršpaněla Kačenku, kterou jsme si přivezli jako 4týdenní. Naše koruška byla mazlivá fenečka, která s námi prožila 11 let, které uběhly příliš rychle... Když nám kokruška umřela, zvažovala jsem jakého pejska si pořídit. Chtěla jsem zůstat u španělů... tak jsem pročítala spoustu informací na internetu a načetla hodně o anglických špringeršpanělích, kteří jsou větší než kokršpanělé, ale také mají stabilnější povahu, jsou přátelští i k dětěm, vrozeně poslušní a věrní své smečce. Tak k nám v červnu 2006 přišla Adélka z Větrné paseky. Adélka se narodila v den, kdy má narozeniny má dobrá kamarádka, po které jsme pojmenovaly předchozí kokrušku. Paní chovatelka se mě tehdy ptala jestli budu Adélku i lovecky vést a půjdu s ní na nějakou výstavu. Jít na výstavu jsem si tehdy dokázala představit a plánovala jsem také cvičit agility, ale lovecky ji vést - toho jsem se trochu (no spíš hodně) obávala. Každopádně jsem věděla, že sama bych se do toho určitě nepustila...osud tomu ale chtěl a já četla na stránkách klubu chovatelů loveckých slídičů oznámení o pořádání výcvikového víkendu v nedalekém Lichnově...byla jsem asi sama, kdo se tehdy ozval a tak sice z víkendu sešlo, ale začala naše spolupráce s Pavlem Blaškou, za kterou jsem moc vděčná. Vidím na Adélce, jak moc je v lese šťastná...